ਅੰਮ੍ਰਿਤੁ ਵਰਸੈ ਸਹਜਿ ਸੁਭਾਏ ॥ अमृतु वरसै सहजि सुभाए ॥ Amriṫ varsæ sahj subʰaa▫é. The Ambrosial Nectar rains down, softly and gently. ਮਾਝ ਮਹਲਾ ੩ ॥ माझ महला ३ ॥ Maajʰ mėhlaa 3. Maajh, Third Mehl: ਅੰਮ੍ਰਿਤੁ ਪੀ ਸਦਾ ਤ੍ਰਿਪਤਾਸੇ ਕਰਿ ਕਿਰਪਾ ਤ੍ਰਿਸਨਾ ਬੁਝਾਵਣਿਆ ॥੧॥ अमृतु पी सदा त्रिपतासे करि किरपा त्रिसना बुझावणिआ ॥१॥ Amriṫ pee saḋaa ṫaripṫaasé kar kirpaa ṫarisnaa bujʰaavaṇi▫aa. ||1|| Those who drink it are satisfied forever. Showering His Mercy upon them, the Lord quenches their thirst. ||1|| ਗੁਰਮੁਖਿ ਵਿਰਲਾ ਕੋਈ ਜਨੁ ਪਾਏ ॥ गुरमुखि विरला कोई जनु पाए ॥ Gurmukʰ virlaa ko▫ee jan paa▫é. How rare are those Gurmukhs who find it. ਹਉ ਵਾਰੀ ਜੀਉ ਵਾਰੀ ਗੁਰਮੁਖਿ ਅੰਮ੍ਰਿਤੁ ਪੀਆਵਣਿਆ ॥ हउ वारी जीउ वारी गुरमुखि अमृतु पीआवणिआ ॥ Ha▫o vaaree jee▫o vaaree gurmukʰ amriṫ pee▫aavṇi▫aa. I am a sacrifice, my soul is a sacrifice, to those Gurmukhs who drink this Ambrosial Nectar. ਰਸਨਾ ਰਸੁ ਚਾਖਿ ਸਦਾ ਰਹੈ ਰੰਗਿ ਰਾਤੀ ਸਹਜੇ ਹਰਿ ਗੁਣ ਗਾਵਣਿਆ ॥੧॥ ਰਹਾਉ ॥ रसना रसु चाखि सदा रहै रंगि राती सहजे हरि गुण गावणिआ ॥१॥ रहाउ ॥ Rasnaa ras chaakʰ saḋaa rahæ rang raaṫee sėhjé har guṇ gaavaṇi▫aa. ||1|| rahaa▫o. The tongue tastes the essence, and remains forever imbued with the Lord’s Love, intuitively singing the Glorious Praises of the Lord. ||1||Pause|| ਗੁਰ ਪਰਸਾਦੀ ਸਹਜੁ ਕੋ ਪਾਏ ॥ गुर परसादी सहजु को पाए ॥ Gur parsaadee sahj ko paa▫é. By Guru’s Grace, intuitive understanding is obtained; ਦੁਬਿਧਾ ਮਾਰੇ ਇਕਸੁ ਸਿਉ ਲਿਵ ਲਾਏ ॥ दुबिधा मारे इकसु सिउ लिव लाए ॥ Ḋubiḋʰaa maaré ikas si▫o liv laa▫é. subduing the sense of duality, they are in love with the One. ਨਦਰਿ ਕਰੇ ਤਾ ਹਰਿ ਗੁਣ ਗਾਵੈ ਨਦਰੀ ਸਚਿ ਸਮਾਵਣਿਆ ॥੨॥ नदरि करे ता हरि गुण गावै नदरी सचि समावणिआ ॥२॥ Naḋar karé ṫaa har guṇ gaavæ naḋree sach samaavaṇi▫aa. ||2|| When He bestows His Glance of Grace, then they sing the Glorious Praises of the Lord; by His Grace, they merge in Truth. ||2|| ਸਭਨਾ ਉਪਰਿ ਨਦਰਿ ਪ੍ਰਭ ਤੇਰੀ ॥ सभना उपरि नदरि प्रभ तेरी ॥ Sabʰnaa upar naḋar parabʰ ṫéree. Above all is Your Glance of Grace, O God. ਕਿਸੈ ਥੋੜੀ ਕਿਸੈ ਹੈ ਘਣੇਰੀ ॥ किसै थोड़ी किसै है घणेरी ॥ Kisæ ṫʰoṛee kisæ hæ gʰaṇéree. Upon some it is bestowed less, and upon others it is bestowed more. ਤੁਝ ਤੇ ਬਾਹਰਿ ਕਿਛੁ ਨ ਹੋਵੈ ਗੁਰਮੁਖਿ ਸੋਝੀ ਪਾਵਣਿਆ ॥੩॥ तुझ ते बाहरि किछु न होवै गुरमुखि सोझी पावणिआ ॥३॥ Ṫujʰ ṫé baahar kichʰ na hovæ gurmukʰ sojʰee paavṇi▫aa. ||3|| Without You, nothing happens at all; the Gurmukhs understand this. ||3|| ਅੰਮ੍ਰਿਤਿ ਭਰੇ ਤੇਰੇ ਭੰਡਾਰਾ ॥ अमृति भरे तेरे भंडारा ॥ Amriṫ bʰaré ṫéré bʰandaaraa. Your Treasures are overflowing with Ambrosial Nectar. ਬਿਨੁ ਸਤਿਗੁਰ ਸੇਵੇ ਕੋਈ ਨ ਪਾਵੈ ਗੁਰ ਕਿਰਪਾ ਤੇ ਪਾਵਣਿਆ ॥੪॥ बिनु सतिगुर सेवे कोई न पावै गुर किरपा ते पावणिआ ॥४॥ Bin saṫgur sévé ko▫ee na paavæ gur kirpaa ṫé paavṇi▫aa. ||4|| Without serving the True Guru, no one obtains it. It is obtained only by Guru’s Grace. ||4|| ਗੁਰਮੁਖਿ ਤਤੁ ਹੈ ਬੀਚਾਰਾ ॥ गुरमुखि ततु है बीचारा ॥ Gurmukʰ ṫaṫ hæ beechaaraa. The Gurmukhs contemplate the essence of reality; ਸਤਿਗੁਰੁ ਸੇਵੈ ਸੋ ਜਨੁ ਸੋਹੈ ॥ सतिगुरु सेवै सो जनु सोहै ॥ Saṫgur sévæ so jan sohæ. Those who serve the True Guru are beautiful. ਅੰਮ੍ਰਿਤ ਨਾਮਿ ਅੰਤਰੁ ਮਨੁ ਮੋਹੈ ॥ अमृत नामि अंतरु मनु मोहै ॥ Amriṫ naam anṫar man mohæ. The Ambrosial Naam, the Name of the Lord, entices their inner minds. ਅੰਮ੍ਰਿਤਿ ਮਨੁ ਤਨੁ ਬਾਣੀ ਰਤਾ ਅੰਮ੍ਰਿਤੁ ਸਹਜਿ ਸੁਣਾਵਣਿਆ ॥੫॥ अमृति मनु तनु बाणी रता अमृतु सहजि सुणावणिआ ॥५॥ Amriṫ man ṫan baṇee raṫaa amriṫ sahj suṇaavṇi▫aa. ||5|| Their minds and bodies are attuned to the Ambrosial Bani of the Word; this Ambrosial Nectar is intuitively heard. ||5|| ਮਨਮੁਖੁ ਭੂਲਾ ਦੂਜੈ ਭਾਇ ਖੁਆਏ ॥ मनमुखु भूला दूजै भाइ खुआए ॥ Manmukʰ bʰoolaa ḋoojæ bʰaa▫é kʰu▫aa▫é. The deluded, self-willed Manmukhs are ruined through the love of duality. ਨਾਮੁ ਨ ਲੇਵੈ ਮਰੈ ਬਿਖੁ ਖਾਏ ॥ नामु न लेवै मरै बिखु खाए ॥ Naam na lévæ maræ bikʰ kʰaa▫é. They do not chant the Naam, and they die, eating poison. ਅਨਦਿਨੁ ਸਦਾ ਵਿਸਟਾ ਮਹਿ ਵਾਸਾ ਬਿਨੁ ਸੇਵਾ ਜਨਮੁ ਗਵਾਵਣਿਆ ॥੬॥ अनदिनु सदा विसटा महि वासा बिनु सेवा जनमु गवावणिआ ॥६॥ An▫ḋin saḋaa vistaa mėh vaasaa bin sévaa janam gavaavṇi▫aa. ||6|| Night and day, they continually sit in manure. Without selfless service, their lives are wasted away. ||6|| ਅੰਮ੍ਰਿਤੁ ਪੀਵੈ ਜਿਸ ਨੋ ਆਪਿ ਪੀਆਏ ॥ अमृतु पीवै जिस नो आपि पीआए ॥ Amriṫ peevæ jis no aap pee▫aa▫é. They alone drink this Amrit, whom the Lord Himself inspires to do so. ਪੂਰਨ ਪੂਰਿ ਰਹਿਆ ਸਭ ਆਪੇ ਗੁਰਮਤਿ ਨਦਰੀ ਆਵਣਿਆ ॥੭॥ पूरन पूरि रहिआ सभ आपे गुरमति नदरी आवणिआ ॥७॥ Pooran poor rahi▫aa sabʰ aapé gurmaṫ naḋree aavaṇi▫aa. ||7|| The Perfect Lord is Himself perfectly pervading everywhere; through the Guru’s Teachings, He is perceived. ||7|| ਗੁਰ ਪਰਸਾਦੀ ਸਹਜਿ ਲਿਵ ਲਾਏ ॥ गुर परसादी सहजि लिव लाए ॥ Gur parsaadee sahj liv laa▫é. By Guru’s Grace, they intuitively enshrine love for the Lord. ਆਪੇ ਆਪਿ ਨਿਰੰਜਨੁ ਸੋਈ ॥ आपे आपि निरंजनु सोई ॥ Aapé aap niranjan so▫ee. He Himself is the Immaculate Lord. ਜਿਨਿ ਸਿਰਜੀ ਤਿਨਿ ਆਪੇ ਗੋਈ ॥ जिनि सिरजी तिनि आपे गोई ॥ Jin sirjee ṫin aapé go▫ee. He who has created, shall Himself destroy. ਨਾਨਕ ਨਾਮੁ ਸਮਾਲਿ ਸਦਾ ਤੂੰ ਸਹਜੇ ਸਚਿ ਸਮਾਵਣਿਆ ॥੮॥੧੬॥੧੭॥ नानक नामु समालि सदा तूं सहजे सचि समावणिआ ॥८॥१६॥१७॥ Naanak naam samaal saḋaa ṫooⁿ sėhjé sach samaavaṇi▫aa. ||8||16||17|| O Nanak! Remember the Naam forever, and you shall merge into the True One with intuitive ease. ||8||16||17|| |