ਗੋਤਮੁ ਤਪਾ ਅਹਿਲਿਆ ਇਸਤ੍ਰੀ ਤਿਸੁ ਦੇਖਿ ਇੰਦ੍ਰੁ ਲੁਭਾਇਆ ॥ गोतमु तपा अहिलिआ इसत्री तिसु देखि इंद्रु लुभाइआ ॥ Goṫam ṫapaa ahili▫aa isṫaree ṫis ḋékʰ inḋar lubʰaa▫i▫aa. Ahalyaa was the wife of Gautam the seer. Seeing her, Indra was enticed. ਸਹਸ ਸਰੀਰ ਚਿਹਨ ਭਗ ਹੂਏ ਤਾ ਮਨਿ ਪਛੋਤਾਇਆ ॥੧॥ सहस सरीर चिहन भग हूए ता मनि पछोताइआ ॥१॥ Sahas sareer chihan bʰag hoo▫é ṫaa man pachʰoṫaa▫i▫aa. ||1|| When he received a thousand marks of disgrace on his body, then he felt regret in his mind. ||1|| ਪ੍ਰਭਾਤੀ ਮਹਲਾ ੧ ਦਖਣੀ ॥ प्रभाती महला १ दखणी ॥ Parbʰaaṫee mėhlaa 1 ḋakʰ▫ṇee. Prabhaatee, First Mehl, Dakhnee: ਕੋਈ ਜਾਣਿ ਨ ਭੂਲੈ ਭਾਈ ॥ कोई जाणि न भूलै भाई ॥ Ko▫ee jaaṇ na bʰoolæ bʰaa▫ee. O Siblings of Destiny, no one knowingly makes mistakes. ਸੋ ਭੂਲੈ ਜਿਸੁ ਆਪਿ ਭੁਲਾਏ ਬੂਝੈ ਜਿਸੈ ਬੁਝਾਈ ॥੧॥ ਰਹਾਉ ॥ सो भूलै जिसु आपि भुलाए बूझै जिसै बुझाई ॥१॥ रहाउ ॥ So bʰoolæ jis aap bʰulaa▫é boojʰæ jisæ bujʰaa▫ee. ||1|| rahaa▫o. He alone is mistaken, whom the Lord Himself makes so. He alone understands whom the Lord causes to understand. ||1||Pause|| ਤਿਨਿ ਹਰੀ ਚੰਦਿ ਪ੍ਰਿਥਮੀ ਪਤਿ ਰਾਜੈ ਕਾਗਦਿ ਕੀਮ ਨ ਪਾਈ ॥ तिनि हरी चंदि प्रिथमी पति राजै कागदि कीम न पाई ॥ Ṫin haree chanḋ pariṫʰmee paṫ raajæ kaagaḋ keem na paa▫ee. Harichand, the king and ruler of his land, did not appreciate the value of his preordained destiny. ਅਉਗਣੁ ਜਾਣੈ ਤ ਪੁੰਨ ਕਰੇ ਕਿਉ ਕਿਉ ਨੇਖਾਸਿ ਬਿਕਾਈ ॥੨॥ अउगणु जाणै त पुंन करे किउ किउ नेखासि बिकाई ॥२॥ A▫ugaṇ jaaṇæ ṫa punn karé ki▫o ki▫o nékʰaas bikaa▫ee. ||2|| If he had known that it was a mistake, he would not have made such a show of giving in charity, and he would not have been sold in the market. ||2|| ਕਰਉ ਅਢਾਈ ਧਰਤੀ ਮਾਂਗੀ ਬਾਵਨ ਰੂਪਿ ਬਹਾਨੈ ॥ करउ अढाई धरती मांगी बावन रूपि बहानै ॥ Kara▫o adʰaa▫ee ḋʰarṫee maaⁿgee baavan roop bahaanæ. The Lord took the form of a dwarf, and asked for some land. ਕਿਉ ਪਇਆਲਿ ਜਾਇ ਕਿਉ ਛਲੀਐ ਜੇ ਬਲਿ ਰੂਪੁ ਪਛਾਨੈ ॥੩॥ किउ पइआलि जाइ किउ छलीऐ जे बलि रूपु पछानै ॥३॥ Ki▫o pa▫i▫aal jaa▫é ki▫o chʰalee▫æ jé bal roop pachʰaanæ. ||3|| If Bal the king has recognized Him, he would not have been deceived, and sent to the underworld. ||3|| ਰਾਜਾ ਜਨਮੇਜਾ ਦੇ ਮਤੀ ਬਰਜਿ ਬਿਆਸਿ ਪੜੑਾਇਆ ॥ राजा जनमेजा दे मतीं बरजि बिआसि पड़्हाइआ ॥ Raajaa janméjaa ḋé maṫeeⁿ baraj bi▫aas paṛĥaa▫i▫aa. Vyaas taught and warned the king Janmayjaa not to do three things. ਤਿਨੑਿ ਕਰਿ ਜਗ ਅਠਾਰਹ ਘਾਏ ਕਿਰਤੁ ਨ ਚਲੈ ਚਲਾਇਆ ॥੪॥ तिन्हि करि जग अठारह घाए किरतु न चलै चलाइआ ॥४॥ Ṫiniĥ kar jag atʰaarah gʰaa▫é kiraṫ na chalæ chalaa▫i▫aa. ||4|| But he performed the sacred feast and killed eighteen Brahmins; the record of one’s past deeds cannot be erased. ||4|| ਗਣਤ ਨ ਗਣੀ ਹੁਕਮੁ ਪਛਾਣਾ ਬੋਲੀ ਭਾਇ ਸੁਭਾਈ ॥ गणत न गणीं हुकमु पछाणा बोली भाइ सुभाई ॥ Gaṇaṫ na gaṇeeⁿ hukam pachʰaaṇaa bolee bʰaa▫é subʰaa▫ee. I do not try to calculate the account; I accept the Hukam of God’s Command. I speak with intuitive love and respect. ਜੋ ਕਿਛੁ ਵਰਤੈ ਤੁਧੈ ਸਲਾਹੀ ਸਭ ਤੇਰੀ ਵਡਿਆਈ ॥੫॥ जो किछु वरतै तुधै सलाहीं सभ तेरी वडिआई ॥५॥ Jo kichʰ varṫæ ṫuḋʰæ salaaheeⁿ sabʰ ṫéree vadi▫aa▫ee. ||5|| No matter what happens, I will praise the Lord. It is all Your Glorious Greatness, O Lord. ||5|| ਗੁਰਮੁਖਿ ਅਲਿਪਤੁ ਲੇਪੁ ਕਦੇ ਨ ਲਾਗੈ ਸਦਾ ਰਹੈ ਸਰਣਾਈ ॥ गुरमुखि अलिपतु लेपु कदे न लागै सदा रहै सरणाई ॥ Gurmukʰ alipaṫ lép kaḋé na laagæ saḋaa rahæ sarṇaa▫ee. The Gurmukh remains detached; filth never attaches itself to him. He remains forever in God’s Sanctuary. ਮਨਮੁਖੁ ਮੁਗਧੁ ਆਗੈ ਚੇਤੈ ਨਾਹੀ ਦੁਖਿ ਲਾਗੈ ਪਛੁਤਾਈ ॥੬॥ मनमुखु मुगधु आगै चेतै नाही दुखि लागै पछुताई ॥६॥ Manmukʰ mugaḋʰ aagæ chéṫæ naahee ḋukʰ laagæ pachʰuṫaa▫ee. ||6|| The foolish self-willed Manmukh does not think of the future; he is overtaken by pain, and then he regrets. ||6|| ਆਪੇ ਕਰੇ ਕਰਾਏ ਕਰਤਾ ਜਿਨਿ ਏਹ ਰਚਨਾ ਰਚੀਐ ॥ आपे करे कराए करता जिनि एह रचना रचीऐ ॥ Aapé karé karaa▫é karṫaa jin éh rachnaa rachee▫æ. The Creator who created this creation acts, and causes all to act. ਹਰਿ ਅਭਿਮਾਨੁ ਨ ਜਾਈ ਜੀਅਹੁ ਅਭਿਮਾਨੇ ਪੈ ਪਚੀਐ ॥੭॥ हरि अभिमानु न जाई जीअहु अभिमाने पै पचीऐ ॥७॥ Har abʰimaan na jaa▫ee jee▫ahu abʰimaané pæ pachee▫æ. ||7|| O Lord, egotistical pride does not depart from the soul. Falling into egotistical pride, one is ruined. ||7|| ਭੁਲਣ ਵਿਚਿ ਕੀਆ ਸਭੁ ਕੋਈ ਕਰਤਾ ਆਪਿ ਨ ਭੁਲੈ ॥ भुलण विचि कीआ सभु कोई करता आपि न भुलै ॥ Bʰulaṇ vich kee▫aa sabʰ ko▫ee karṫaa aap na bʰulæ. Everyone makes mistakes; only the Creator does not make mistakes. ਨਾਨਕ ਸਚਿ ਨਾਮਿ ਨਿਸਤਾਰਾ ਕੋ ਗੁਰ ਪਰਸਾਦਿ ਅਘੁਲੈ ॥੮॥੪॥ नानक सचि नामि निसतारा को गुर परसादि अघुलै ॥८॥४॥ Naanak sach naam nisṫaaraa ko gur parsaaḋ agʰulæ. ||8||4|| O Nanak! Salvation comes through the True Name. By Guru’s Grace, one is released. ||8||4|| |