ਵਾਹੁ ਵਾਹੁ ਬਾਣੀ ਨਿਰੰਕਾਰ ਹੈ ਤਿਸੁ ਜੇਵਡੁ ਅਵਰੁ ਨ ਕੋਇ ॥ वाहु वाहु बाणी निरंकार है तिसु जेवडु अवरु न कोइ ॥ vaahu vaahu baṇee nirankaar hæ ṫis jévad avar na ko▫é. ‘Waaho! Waaho!’ is the Bani, the Word, of the Formless Lord. There is no other as great as He is. ਸਲੋਕੁ ਮਃ ੩ ॥ सलोकु मः ३ ॥ Salok mėhlaa 3. Shalok, Third Mehl: ਵਾਹੁ ਵਾਹੁ ਵੇਪਰਵਾਹੁ ਹੈ ਵਾਹੁ ਵਾਹੁ ਕਰੇ ਸੁ ਹੋਇ ॥ वाहु वाहु वेपरवाहु है वाहु वाहु करे सु होइ ॥ vaahu vaahu véparvaahu hæ vaahu vaahu karé so ho▫é. ‘Waaho! Waaho!’ He is the self-existent Lord. ‘Waaho! Waaho!’ As He wills, so it comes to pass. ਵਾਹੁ ਵਾਹੁ ਅਗਮ ਅਥਾਹੁ ਹੈ ਵਾਹੁ ਵਾਹੁ ਸਚਾ ਸੋਇ ॥ वाहु वाहु अगम अथाहु है वाहु वाहु सचा सोइ ॥ vaahu vaahu agam aṫʰaahu hæ vaahu vaahu sachaa so▫é. ‘Waaho! Waaho!’ The Lord is unfathomable and inaccessible. ‘Waaho! Waaho!’ He is the True One. ਵਾਹੁ ਵਾਹੁ ਅੰਮ੍ਰਿਤ ਨਾਮੁ ਹੈ ਗੁਰਮੁਖਿ ਪਾਵੈ ਕੋਇ ॥ वाहु वाहु अमृत नामु है गुरमुखि पावै कोइ ॥ vaahu vaahu amriṫ naam hæ gurmukʰ paavæ ko▫é. ‘Waaho! Waaho!’ is the Ambrosial Nectar of the Naam, the Name of the Lord, obtained by the Gurmukh. ਵਾਹੁ ਵਾਹੁ ਕਰਮੀ ਪਾਈਐ ਆਪਿ ਦਇਆ ਕਰਿ ਦੇਇ ॥ वाहु वाहु करमी पाईऐ आपि दइआ करि देइ ॥ vaahu vaahu karmee paa▫ee▫æ aap ḋa▫i▫aa kar ḋé▫é. ‘Waaho! Waaho!’ This is realized by His Grace, as He Himself grants His Grace. ਨਾਨਕ ਵਾਹੁ ਵਾਹੁ ਗੁਰਮੁਖਿ ਪਾਈਐ ਅਨਦਿਨੁ ਨਾਮੁ ਲਏਇ ॥੧॥ नानक वाहु वाहु गुरमुखि पाईऐ अनदिनु नामु लएइ ॥१॥ Naanak vaahu vaahu gurmukʰ paa▫ee▫æ an▫ḋin naam la▫é▫é. ||1|| O Nanak! ‘Waaho! Waaho!’ This is obtained by the Gurmukhs, who hold tight to the Naam, night and day. ||1|| |